Terezčin oscarový svět

T: Lído.

Ozvala se jednou večer Terezka, když usínaly a jak říkaly večerním společným chvilkám „dedukovaly“, tudíž vymýšlely spletité plány, jak udolat Matěje a Petra.

T: Já už mám plán. Totiž já Matěje udolám na to, že získám Oscara.

L: Cože? Nerozumím, jakého Oscara? Ze školy, nebo???

T: Ale ne. Oscara, jako cenu, tu filmovou. Stanu se totiž světoznámou herečkou. Slavnou a ocení mě Oscarem. A pak získám Matěje. To mě určitě bude chtít,“

Dokončila Terezka svojí jasnou vizi.

L: Počkej, a to jako chceš získat Oskara? Ale to se nedá. To bys musela žít v Americe. A tam se nedostaneš.

T: Ale dostanu, stačí přemýšlet. První věc je, že se musím zapsat na angličtinu a herectví. Pak budu strašně moc cvičit, abych měla fakt supr tělo a dám si zvětšit prsa na plastice. Pak zavolám strejdovi do Ameriky, aby mě tam dostal načerno.

L: Jó takhle, to je dobrý.

T: Představ si Lído, že stojím na velikánském jevišti někde v Hollywoodu a teď řeknou moje jméno: Tereza Marišková.

L: Ne, ne, měla bys mít umělecké jméno. Třeba Tery Marisky. Co? Líbí se ti to?

T: Když už umělecké jméno, tak musí být úplně originální. Jako třeba Marilyn Monroe. Dala bych si Lara…Lara…

L: Marisky.

T: Ale Lído. Nechci Marisky. To vymyslíme. To není důležité. Ale představ si, jak tam stojím a říkám: Drahá milovaná filmová akademie…jó a mám zlaté šaty jako královna víl a zlatou čelenku.

L: A není toho zlata už moc? Co kdyby byla stříbrná?

T: To ne, nemůže být stříbrná. Stříbrná se zlatou spolu nejdou.

L: Ale jdou, viděla jsem to v Burdě.

T: No dobře, budu mít tedy zlaté splývavé šaty po zem utkané z nejjemnějšího hedvábí a na nich stříbrné vyšívané hvězdičky a čelenka taky stříbrná. A všichni mě budou fotit a budou ze mě totálně hotoví a pak vyjdou články, že Lara, ještě nevím jaká, byla nejkrásnější hvězdou večera. No a Matěj se na to určitě bude dívat v televizi, protože před tím mu zavolá anonym, což bys byla ty, a to ti dám vědět, a řekla bys: Představ si Matěji, Terezka získala Oscara.

L: Anonym? Proč anonym? Vždyť mu zavolám já, ne?

T: No ale lepší by bylo, abys dělala že jsi anonym a změnila hlas.

L: A proč? Bude normálnější, když bude vědět, že mu volám já, protože ví, že jsme kámošky a že ti fandím, abys dostala Oscara.

T: Tak jo, budeš to tedy ty a já budu pokračovat v tý děkovný řeči: Díky drahá milovaná akademie, že jsem získala svého prvního Oscara. A díky i, to nevím komu, protože americké herce neznám, ale víš budu jmenovat ty nejkrásnější a nejslavnější herce, jakože je znám, aby Matěj žárlil.

L: Hmmm…já je taky neznám. Ale to je poznáš, až tam budeš.

T: Jó, dobře. No a pak bych děkovala dalším a dalším a druhý den by mi zavolal Matěj a řekl, že hned za mnou letí do Ameriky.

L: Ale to by nemohl.

T: Aha, no tak to ještě vymyslíme…

Začaly se klížit Terezce oči a se sladkým úsměvem plným vzrušení z neočekávaných dobrodružství, které na ni čekají jako na slavnou americkou oscarovou herečku, usnula.

Terezka letěla vesmírem. Viděla všechny planety, ke kterým má doletět. Červené, žluté, zlaté, stříbrné a modré. Držela se zlatého kola, aby neupadla. Na kole byl nápis stříbrným písmem: Hi, I am Joe. Terezka se podívala dolů. Pod sebou viděla velikánský nápis Hollywood, Hi I am Joe. To je divné, řekla si Terezka. A v tu chvíli jí nádherní tři slavní herci s bílým vyleštěným úsměvem a velkými svaly začali táhnout za nohu dolů. Křičeli na Terezku přes sebe: Hi Terezko, I am Joe. A pak druhý Hi, Terezko, I am Joe. A pak třetí to stejné a všichni se snažili stáhnout Terezu dolů na zem. Terezka se tak lekla, že ztratila zlaté kolo s nápisem Hi, I am Joe a začala klesat. S hrůzou zjistila, že opouští svět barevných planet a padá na zem s nápisem Hollywood. Přistála na písmenu w obrovitánského nápisu Hollywood, který stál na vrcholcích kopců. A věděla, že pokud nesleze, znovu přijdou blyštiví chlápci s velkými svaly a budou jí tahat za nohu a vykřikovat: Hi, I am Joe. Proto začala pomalu a opatrně lézt dolů. Najednou ucítila náraz. Vrazilo do ní zlaté kolo a místo Hi, I am Joe, tam bylo napsáno: Hi, I am Matěj. Terezka se ho chytla a začala se znovu vznášet. Připadala si jako vzdušní víla, která tančí se svým princem. Žuch. Pád. Terezka stála na jevišti ve zlatých šatech se stříbrnou čelenkou v Kodak theatre v Los Angeles. V rukou držela zlaté kolo s nápisem Hi, I am Matěj. Přiložila si ho k srdci a v očích se jí objevily slzy. Najednou se slzy změnily v malá kolečka, která začala lítat po celém Kodak theatre. Terezka se rozhodla nasednout na jedno malé kolečko a uletět. Jenže tu se vznesla a prolétala nad hlavy všech hostů slavnostního ceremoniálu předávání amerických filmových cen. Jak se vznášela, nad hlavy, s Oscarem v ruce prozpěvovala:

Thank you very much.

Academy dear.

Thank you very much.

I recieved Oscar

Thank you very much.

To all people here,

Thank you very much.

My daddy and mum,

Im so happy like.

Like, like, like a dog.

I am so proud.

Like, like, like a mouse.

I won`t dissapoint you. Thanks a lot.

Najednou její zrak spočinul na velkém medvědovi, který seděl v hledišti vedle nádherné brunetky ve stejných zlatých šatech, jaké měla Terezka. Když se Terezka podívala blíž, viděla že je to vlastně ona, jen má tmavé vlasy. Medvěd pohladil a políbil brunetku na rty. Už chtěla Terezka dál pokračovat, ale najednou se medvěd vznesl, začala mu opadávat srst, měnil se obličej, odpadl mu ocas, až z něj byl Matěj, který lítal a přibližoval se k Terezce. Chtěla ho políbit, až najednou slyší, jak jedna tmavovlasá dívka volá: Terezko, Terezko, vstávej, musíme nakoupit. Terezka otevřela oči a viděla, jak se nad ní sklání Lída.

L: Terko, tak vstávej!

T: To jsi ty? Právě jsem chtěla políbit Matěje. Počkej, ještě na chvíli usnu, ať se s ním políbím. Jo?

L: Ale to je na dlouho.

T: Co kdybychom šli na hřbitov, udělali si tam celodenní piknik a tam ten sen dedukovaly? A pak zkusily zjistit, jestli se ti něco nezdálo o Petrovi? Zda máš s ním nějakou budoucnost?

L: Proč na hřbitov?

T: No protože tam kluci každý den chodí kouřit. Tak je můžeme vidět. Třeba uděláme, jakože jdeme položit kytky na hrob mé babičce a dědovi. Fakt se supr oblíkneme, natrháme kytky a budeme dělat, že jsme u hrobu a chceme zapálit svíčky. Jenže pak zjistíme, že nemáme sirky a zeptáme se jich, zda by nám je nepůjčili.

L: Terezko, a myslíš že mě Petr miluje i přesto, co mi minule řekl, teda že jsem husa pitomá?

T: Hele, ono kluci v tom věku to říkají, to je normálka.

L: Já bych s ním chtěla mít děti. Asi dvě.

T: Já s Matějem zase chci dvojčata: Zitu a Kláru.

L: Já nechci dvojčata, s nima je hodně práce. Já bych chtěla kluka Pepu a holku Zuzanu.

T: Moje budou mít oči po mně a rty po Matějovi. Všimla jsi si, jak je má krásně vykrojené? Víš, trochu mi připomíná Redforda.

L: To je fakt, v něčem je mu podobnej. Já bych zase chtěla, aby měli vlasy po mně, ale jen holka, kluk aby byl celý po něm.