Být kým člověk je

Čím dál tím víc si vážím člověka, který je schopen být normální, jaký je, se vším, a přestat si hrát na něco, co není, jak to hezky říkával Werich. Třeba hrát si na chudinku nebo skromňouše, drsňáka. Psala jsem v postu o svém doktorovi, kterého miluji právě pro tuto pravdivost. Pak jsem se dívala na rozhovor Halíka se Strakatým v Prostoru X. Bylo vidět, že Strakatému Halík sympatický zrovna není, právě možná pro něco, co může vypadat jako narcizmus nebo velikášství, ale je to jinak. Strakatý se ptal Halíka na elitářství, zda si nepřipadá jako elitář. A Halík řekl jednoduše a pravdivě: „Ano, jsem elita.“ Pak to vysvětloval, že přece v tom není nic špatného, když má někdo hlas mezi lidmi, je oceňován v zahraničí, no tak prostě je elitou národa. Pak dále říkal, že právě v tom je i jeho morální povinnost vůči lidem, národu a zemi. No to je přece bomba. A podotýkám, když byl Strakatý ostrý a přímý, což bylo skvělé, Halík mu v klidu věci vysvětloval, přemýšlel a odpovídal, žádné házení zadkem a urážení, útoky nebo obrana. A v tom je zase neuvěřitelná pokora, úcta k druhému člověku a jeho názoru, otevření a naslouchání. Pokud jde o elitářství, myslím, že tak 99% lidí si o sobě myslí, že jsou elita, nebo aspoň něco víc než ostatní (stačí se podívat na FB jak každý má na vše názor a bije se pro něj do hrudi, myslí si, že ten jeho názor je jediný skvělý a dobrý a ostatní hází někam mezi odpad a často osobně uráží). Mimochodem Halík odmítá, že elitářství znamená být něco víc než ostatní. Když se vrátím k té pravdivosti, pak jsou lidé, kteří se budou chovat jako chudáčci, skromně, cukroušovat, posílat všem pusinky, chovat se nadneseně a povzneseně, jako by do 5 neuměli napočítat, nebo že milují celý svět a vznáší se na obláčku. Aby vzbudili sympatie u druhých a vypadali v jejích očích dokonale. Protože jak je vidí svět, tak se vidí oni sami. A to pak z nich vyzařuje strašná nepravdivost a přepjetí. Kdo z nás je schopen říct o sobě, co si myslí, že je? Ano, jsem skvělý spisovatel, výjimečný myslitel, bohulibý záchranář, jsme elita, atd.“ Umět si stát za tím, co si myslím, že jsem, jaký mám názor na sebe i jiné. Samozřejmě se vší pokorou vědět, že je to jen můj názor a můj pohled. A pak se neurážím a neházím zadkem a mám úctu a respekt k druhému, že může mít jiný názor. V tom vidím normálnost a pravdivost člověka, která je najednou tak osvobozující, příjemná, vtipná. Kdy člověk je, kým je.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *